Iva z Liberce zhubla 24 kg a při hubnutí jí pomohlo telefonní sluchátko

Kolegyně z pěveckého sboru, kamarádka, paní magistra z lékárny a děvčata na Merrylince. Ty všechny mají na jejím zhubnutí svůj díl, každá ovšem jiný.

Iva měří pouhých 163 centimetrů, nikdy nebyla štíhlá, ale váhu si jakž takž držela pod kontrolou. Až do roku 2006. Pak nastal zlom.
,,S tátou jsme se tehdy rozhodli, že postavíme domek. Na mě připadlo vyřizování půjček a jednání s úřady. K tomu všemu jsem se tehdy ještě rozešla s přítelem. Bylo toho najednou na mne moc a trpěla jsem pocitem, že jsem na to všechno zůstala tak nějak sama,“ přiznává Iva, která smutek a stres zaháněla jídlem. ,, Přibírala jsem pomalu, nenápadně ale stále víc a víc. Kupovala jsem si klobásy, sekanou, vůbec jsem tehdy nepřemýšlela o tom, co, kdy a kolik toho sním.“

Hlavně když se jí s plným žaludkem udělalo lépe na duši. Tato poněkud vražedná stravovací filozofie Ivu vynesla na sklonku roku 2007 až na její dosud rekordní váhu 78 kilogramů, což při jejím nevelkém vzrůstu bylo ne skoro, ale skutečně dost.

Inspirace přerostla v konkrétní předsevzetí

Nový dům byl po všech peripetiích a strastech s úředníky a řemeslníky dokončen a zkolaudován. Iva se postupně vracela do starých kolejí, k nimž patří krom jiného také její pravidelné účinkování ve smíšeném pěveckém sboru Ještěd.

,,Mám tu spoustu spřízněných duší a přátel, mezi nimi i dvě kolegyně, kterých si nesmírně vážím. Ty se tehdy mezi nás po prázdninách vrátily jako vyměněné. Povedlo se jim totiž krásně zhubnout a moc jim to oběma slušelo. To byla pro ni obrovská inspirace a nebyla jsem sama. Skoro celý sbor se tehdy pustil nadšeně do hubnutí a i já jsem začala po delší době opět vážně přemýšlet o tom, že bych se svou váhou už opravdu měla také něco udělat,“ vybavuje si prvotní motivaci Iva, které ovšem mělo trvat ještě několik měsíců, než od úvah přešla ke konkrétní akci. Tu spustilo po tradičním silvestrovském hodování klasické novoroční předsevzetí, které si daly společně se svou kamarádkou.

Porada s odborníkem přinesla své ovoce

V lékárně dostala kartičku s číslem. ,,Tušila jsem v čem je můj problém, že bych neměla jíst sladké a tučné večer před spaním a začít se více hýbat,“ vzpomíná Iva, jejíž první kroky ale i tak vedly do lékárny. ,,Zázračným přípravkům z reklam moc nevěřím, před lety jsem si nějaké vyzkoušela a vždy po týdnu jsem je vyhodila. Tentokrát jsem se šla spíš seriózně poradit.“ Paní magistra v lékárně s ní vše probrala a nabídla jí vizitku na Merrylinku. Iva tam zavolala hned druhý den. Potěšilo ji, že linka je bezplatná a další příjemná překvapení ještě následovala.

,,Myslela jsem, že mi jen doporučí třeba nějaký kurs na hubnutí, ale bylo to úplně jinak. Operátorka byla vstřícná a moc milá, hned napoprvé se mi věnovala skoro hodinu. Zajímalo ji všechno o mé životosprávě, kdy vstávám, co jím a jak často v průběhu dne a tak podobně. “Ukázalo se, že Iva, která nepije kávu ani alkohol, ,,neujíždí“ na sladkém, zase nedělá tolik zásadních chyb, jak by se mohlo snad zkraje zdát. Nejdůležitější u ní bylo naučit se snídat, doplnit na jídelníček zeleninu, která tam takřka úplně chyběla, a denní příjem z dosavadních třech velkých porcí přerozdělit na šest menších. ,,To bylo pro mě docela těžké, protože jíst po třech hodinách jsem naprosto nikdy nebyla zvyklá. Abych na to nezapomínala, ze začátku jsem si nařizovala budík a nosila ho všude s sebou,“ směje se Iva. Zatímco jí pravidelně zvonila kabelka, začala mizet první kila. Z Merrylinky jí bezplatně poštou zaslali i různé zajímavé tištěné informace o složení a vhodnosti jídel při procesu hubnutí.

Vždycky našla účinnou radu a pomoc

... Na mém hubnutí s podporou pracovnic z Merrylinky bylo velice příjemné, že jsem tam mohla kdykoliv zavolat a řešit s nimi různé aktuální problémy. Vzpomínám si třeba, že v prvních dnech jsem večer mívala velký hlad, což signalizovalo, že dělám něco špatně, protože při správně nastaveném stravování by pocity hladu měly úplně zmizet. Tak jsem to telefonem hned konzultovala a po kontrole jídelníčku se ukázalo, že stačilo večer si dát na talíř více kvalitních bílkovin a bylo po hladu. Iva ovšem konzultovala i jiné situace, tak jak je život přinášel. Některé i trochu úsměvné. ,,Zajímalo mě třeba, jak to mám udělat, abych nehladověla, když se zdržím na diskotéce. I na to jsme s děvčaty z Merrylinky našly skvělé řešení. A mé přátele už nepřekvapí, že si po půlnoci s nimi nedám na baru panáčka něčeho ostřejšího, ale vytáhnu z kabelky svůj oblíbený zakysaný nápoj s příchutí ovoce.“

Na jídle dnes rozhodně nešetří

Pod dohledem telefonní linky zaměřené na hubnutí se Iva začala úspěšně zmenšovat. Bylo ale jasné, že musí svoje nové zdravější stravování doplnit také o vhodnou pohybovou aktivitu. ,,Zkoušela jsem aerobik, ale to mi moc nešlo. Nejsem ani typ, který by běžel do posilovny. Potom jsem uviděla v nákupním centru takové šikovné zařízení na domácí cvičení – a to rozhodlo.“ Za několik dní už tohle zvláštní šlapadlo stálo v jejím pokoji a Iva na něm začala pravidelně i třikrát do týdne cvičit. ,,Pustím si k tomu televizi a šlápnu do pedálů. Vydržím to i půl druhé hodiny, je to docela pěkná zabíračka, ale mně vyhovuje.“ Vypráví Iva, která tomhle domácímu cvičení říká ,,rajtování na bejku“. Na dodržování správných rozestupů mezi jídly už dávno nepotřebuje budík. Tělo si už tak zvyklo, že si po těch třech hodinách řekne samo. U klobásy a sekané ji už ale nenachytáte. Jak s úsměvem říká, v současné době by ji něco podobného zabilo.

Daleko víc než dřív ji zajímá, co vlastně jí

,Snažím se sledovat složení potravin a kupovat jenom ty co nejkvalitnější, a to i za cenu, že na jídle neušetřím. Nejsem žádná velká kuchařka, a tak upřednostňuji spíš jednoduchou stravu. Zajímavé je, že dnes tak nějak výrazněji vnímám chutě jednotlivých potravin a nemám potřebu si je nějak zvlášť okořenit. Mám ráda mléko, piju hodně zakysaných mléčných výrobků, chutná mi třeba i samotný tvaroh. Přitom ale nemám pocit, že bych se nějak omezovala. Jsou to celkem jednoduché zásady, které se člověku tak nějak velmi brzy dostanou pod kůži, podle kterých si vždycky dám raději kus masa než uzeninu. Takové ty hodně levné a doopravdy nekvalitní salámy, které jsou plné chemie a je v nich semleté kdeco, ručičky i nožičky, jak já s oblibou říkám, ty fakt nejím vůbec. Na druhou stranu zase například u babičky si klidně s chutí dám svíčkovou nebo buchtičky se šodó. Ale místo pěti knedlíků sním k tomu nyní tak maximálně dva.“

Velké kalhoty má schované na památku

A ještě jednu věc se Iva naučila: je třeba se odměňovat. Tak si pořídila úplně nový šatník. Většinou oblečení rozdala nebo vyhodila, ze starých časů si ponechala jen pár kousků, například jedny staré o několik čísel větší džíny, do kterých by se dnes s přehledem vešla téměř dvakrát. Ne proto, že by je snad ještě někdy chtěla nosit, ale jako memento, které jí má trvale připomínat, jak už nikdy nechce vypadat.

Iva je dnes jako vyměněná a šíří kolem sebe dobrou náladu. Všem ženám a dívkám, které si přejí zhubnout vzkazuje, že musí začít změnou v hlavě. Pak už to prý jde samo. Bohužel dnešní doba přináší ve stravování spoustu nejrůznějších dochucovadel a barviv, které pak ze špatných jídel dělají hezká a dobrá, takže to někdy není úplně jednoduché rozpoznat. Ale prý se to dá naučit, je prostě třeba sledovat na obalech složení a místo nekvalitních umělých potravin jíst raději ty přírodní, které jsou dobré a dodají organizmu vše, co potřebuje život.

Zdroj: časopis TINA, č.18, ze dne 29. 4 . 2009